KDY JSME SE NA SEBE PŘESTALY DÍVAT LASKAVĚ?

Najednou stojíš před zrcadlem a místo toho, aby ses podívala na sebe jako na celek, začneš hledat chyby. Tady vráska, tady pár kilo navíc, tady kruhy pod očima, tady něco, co bylo před deseti lety jinak a ani si nevšimneš, že se mezitím usmíváš úplně stejně krásně jako kdysi.

Že pořád máš jiskru v očích, že jsi za těch pár let zvládla věci, které by tehdejší verze tebe možná ani neunesla.

Ženy jsou zvláštní. My jsme zvlášní.

Dokážeme hodiny obdivovat krásu jiných žen, podpořit kamarádku, pochválit kolegyni, říct sestře, jak jí to sluší, ale samy sobě?

Tam býváme neuvěřitelně přísné, jako bychom čekaly na den, kdy budeme dost krásné, dost štíhlé, dost odpočaté, dost dokonalé.

Jenže ten den většinou nepřijde nebo ne tak jak bychom si asi přály, protože problém není v našem těle. problém je v tom, jak se na něj díváme a možná bychom si měly začít všímat i jiných věcí. Že nás naše nohy donesly tam, kam jsme potřebovaly, že naše ruce objímaly děti, partnery nebo rodiče, že naše tělo zvládlo mnohem víc, než mu často přiznáváme a možná bychom si měly připomenout ještě jednu věc.

Nemusíme být se sebou spokojené každý den a nemusíme se každé ráno zamilovaně usmívat do zrcadla.

Ale můžeme se k sobě chovat o trochu laskavěji, protože žena, která se na sebe dokáže podívat s láskou, září úplně jinak a to záření nemá s věkem vůbec nic společného.

„Kdy ses na sebe naposledy podívala očima své nejlepší kámošky místo očima svého největšího kritika?“ Tuhle otázku jsem si položila dnes, když jsem psala tenhle článek a musím tady přiznat, že já jsem k sobě hodně kritická. Říkám si, že vidím, co vidím a nejsem se sebou spokojená. Ale na druhou stranu, obdivuji svoje tělo, že to takhle dává a jsem na sebe pyšná, že tohle tělo je moje. Jen se s ním musím naučit pracovat tak, abych mu více pomáhala než ubližovala.

Nejsem zastánce toho, že na sebe musíme být jen laskavé. Záleží na každé z nás, co potřebujeme. Některé si potřebují nastavovat cíle, motivovat se a některé jen chtějí žít a užívat si, některé ženy nic neřeší, protože ani nevidí důvod, proč by měly něco řešit. Prostě to tak je a tečka. A je to správně. Jediné co bychom měly ale všechny najít v sobě je to, že bychom se jednou za čas na to své tělo, na sebe, měly podívat trošku jinak než jen kriticky – že bychom se měly opravdu umět pochválit.

Držím palce každé z nás – z vás, které stojí před zrcadlem. Jste to Vy, jen Vy a není důvod si ubližovat, naopak je čas na sebelásku.

Marie